Je smutné muset se s tebou loučit, a natož beze slov. Proto bychom se chtěli rozloučit ještě pár slovy a poděkováním.
Každý z nás, kdo měl možnost se s tebou setkat a prožít přátelství, které jsi kolem sebe rozdával, ti nyní posílá tiché „děkuji“. Setkání s tebou bylo vždy plné pozitivní energie, optimismu a vtipu. Tvoji přítomnost nemůžeme teď kompenzovat ničím.
Přestože nás naděje, že si budeme tvé přítomnosti užívat ještě dlouho, už opustila, a rytmus života, který jsme vedle tebe s potěšením vedli, také, ty tu zůstáváš s námi. Budeš tu navždy v našich srdcích a myšlenkách. Doufali jsme, že překonáš všechny nástrahy, které tě potkaly, a opět nám bravurně ukážeš, co to znamená, jak jsi nám sám často říkával, mít „smysl pro talent“. Jenže, místo toho se s tebou dnes loučíme.
Chceme tě naposledy pozdravit na tvé cestě k nekonečnosti – protože teď bubnuješ v pokoji na cestě do nám neznámé neutuchající stálosti. Teď už jsi pro nás navždy trvalý – nehynoucí a nesmrtelný.
Díky tobě nám bylo teplo. Ale věz, že nás více než teplo z radiátorů, které jsi nám na oslavách a návštěvách opravoval, hřálo teplo tvého přátelství – ty jsi byl naše topení, hřál jsi nás svou přítomností. Pokaždé, když jsi odešel, radiátory byly studené a my jsme si uvědomili, že to teplo jsi kolem nás šířil ty. Jenže, teď jsi znovu odešel a nám je zima. Proto na tebe myslíme. Protože když si na tebe vzpomeneme, ucítíme teplo, které jsi nám ze srdce bohatě rozdával.
