Film Darka Lungulova, který se ukázal na 44. Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kandiduje na nominaci na Oscara pro nejlepší zahraniční film. Rozhodla o tom srbská Filmová akademie umění a věd (AFUN).
V komisi, která film vybrala, zasedalo celkem 13 lidí: herci Tamara Miletić, Radmila Živković, Vesna Čipčić a Vladan Živković, režiséři Vera Vlajić, Zdravko Randić, Miroslav Lekić a Dinko Tucaković, scénograf Milenko Jeremić, hudební skladatel Kornelije Kovač, maskér Stanislava Zarić, filmový kritik Milan D. Špiček a filmový odborník a prezident komise dr. Petar Volk.
Film „Tamo i ovde“ („Tady a tam“) dostal šest hlasů, zatímco drama „Sveti georgije ubiva aždahu“ („Svatý Georgije zabíjí příšeru“) dostal pět.
„Jsem překvapen rozhodnutím akademie, ale jsem rád, protože mi byla prokázána obrovská čest,“ uvedl pro srbský deník „Politika“ režisér Lungulov. Filmový štáb teď čekají přípravy na promoci filmu v Americe. Film „Tamo i ovde“ již získal na newyorském filmovém festivalu Tribeca ocenění za nejlepší film.
Nominace na Oscara za nejlepší zahraniční film na 82. ročníku udělování cen filmové akademie budou oznámeny 2. února 2010, samotné udělování cen bude 7. března 2010.
44. MFF Karlovy Vary o filmu:
První celovečerní film srbského režiséra Lungulova vedle sebe staví dobrodružství mladého srbského imigranta v New Yorku a těžce vydobytá poznání stárnoucího zkrachovance, newyorského rodáka, v Bělehradě. David Thornton ztělesňuje vyhořelého dvaapadesátiletého jazzového muzikanta, který přijme od stěhováka Branka (Branislav Trifunović) nabídku na pět tisíc dolarů, za něž se má vydat do Srbska a oženit se s Brankovou přítelkyní, aby jí tak umožnil zákonný přístup do Spojených států. Robert se ale v Bělehradě zamiluje do Brankovy matky (Mirjana Karanovićová) a Brankovi se mezitím v New Yorku hroutí všechny plány: ukradnou mu náklaďák a on se potácí po vrakovištích, pochybných čtvrtích a policejních služebnách. S lehkostí načrtnutá charakterová studie Darka Lungulova trpělivě dovádí postavy k osobním okamžikům drobných zjevení, režisér svůj východoevropsky kousavý humor přitom tlumí poněkud jemnějším smyslem pro absurditu poválečné situace.
Samotný snímek má celkem velkou šanci být nominován a to právě proto, že děj se odehrává částečně v Srbsku a částečně v New Yorku. Shlédla jsem ho na filmovém festivalu v Karlových Varech a moc se mi líbil. Snad jediná výtka má co dočinění s vyobrazením Bělehradu, který režisér ukázal z té horší strany – obrazy zřícenin, které jsou pozůstatkem amerického bombardování Bělehradu z roku 1999 apod. Je mi však jasné, že přesně tyto obrazy k tomuto příběhu patří a dodávají atmosféře filmu správný šmrnc, nám milovníkům Bělehradu však nemůže nikdo zazlívat, že se ohrazujeme proti tomu, aby se ve filmu toto krásné město představovalo jen z té horší stránky.
Hosty festivalu byli i herečka Mirjana Karanović, režisér Darko Lungulov a herec Branislav Trifunović.
Vanja Igić
